Pokud žijete s partnerem a chcete si společně pořídit byt, v zásadě máte tři možnosti: můžete se napřed vzít a nemovitost automaticky přejde do společného jmění manželů; můžete si ho také pořídit pouze jeden z partnerů (a tedy pokud byste se rozešli, patří byt či dům pouze jemu), nebo si můžete vzít hypotéku jako partneři a budete mít nemovitost v podílovém vlastnictví, přičemž každému z vás náleží ideální polovina bytu či domu. Kamarádčina známá spadala do třetí skupiny. Po rozchodu navrhovala, že společný byt prodají, splatí hypotéku a zbytek peněz si rozdělí. Partner to odmítl. Nechtěl si ani nechat byt a pokračovat ve splácení úvěru sám. Jeho bývalá partnerka byla zoufalá a nakonec se rozhodla, že svou polovinu hypotéky prostě přestane splácet.
Hypotéka na jednoho
Kamarádka se mě ptala, co bych jí doporučila já. V první řadě bych jí doporučila, aby příště důkladně zvážila, s kým do úvěru na bydlení půjde. Hypotéka je závazek na dvacet nebo třicet let, takže je vhodné jít do ní s někým, kdo je po případném rozchodu schopen zachovat se racionálně a slušně a celou situaci rozumně řešit. Problém je, kdo je tohle schopen ve stádiu velké zamilovanosti objektivně posoudit. Pokud si však už na začátku vašeho vztahu nejste jisti, že je toho váš protějšek schopen, domluvte se raději na tom, že si hypotéku vezme pouze jeden z vás – samozřejmě pokud na to daný příjem stačí. Jestliže to bude on, kdo si nemovitost pořídí, po rozchodu si jednoduše odstěhujete své věci a můžete případně zažádat o vlastní úvěr na bydlení, nebo se nastěhovat do podnájmu. Pokud bude byt váš, bude ho muset opustit on.
Možností je celá řada
Jestliže jste si přece jen pořídili byt napůl do podílového vlastnictví, při rozchodu byste se měli snažit domluvit na nejlepším řešení. To může vypadat buď tak, že počkáte na konec fixace úrokové sazby, v tomto období nemovitost prodáte, úvěr splatíte a případný přebytek si rozdělíte podle toho, kolik kdo do jejího nákupu investoval. Nebo můžete hypotéku na byt či dům převést na nového majitele, který vám zaplatí rozdíl mezi tržní cenou a sumou, která ještě zbývá zaplatit bance. Rozdíl si opět rozdělíte. Třetí možností je, že se jeden z vás rozhodne si nemovitost ponechat, hypotéku nechá převést na sebe a pokračuje ve splácení úvěru sám. Pokud druhá strana do společného bydlení něco investovala, měl by ji rovněž vyplatit.
Nesplácení vám jen přihorší
Rozhodně se nevyplatí situaci neřešit a úvěr prostě přestat splácet, jak kamarádky známá navrhuje. Pokud by ani po několika upomínkách neuhradili splátku, oba dva spoludlužníci by se dostali do registru dlužníků a v příštích letech by měli vážný problém se získáním jakékoliv jiného úvěru – jinými slovy žádná banka by jim nepůjčila peníze ani na nákup bytu, ani například na pořízení auta nebo by jim nenabídla ani kreditní kartu. Tohle jednání by tedy nebylo výhodné ani pro jednu stranu. Doporučila bych kamarádčině známé, aby tohle svému bývalému přítelovi vysvětlila. Nehledě na to, že pokud by skutečně přestali splácet a nebyli by ochotni s bankou tuto situaci řešit, mohli by o byt přijít. Bez nemovitosti a bez možnosti vzít si jiný úvěr, to nejsou příliš růžové vyhlídky.
Vybírejte s rozumem
Může se také stát, že svou polovinu přestane splácet váš partner. V tomto případě bych doporučila na čas hradit plnou splátku a o dalším postupu se poradit s právníkem. Můžete se také zkusit dohodnout s bankou na prodloužení splatnosti úvěru a snížit si tak splátky. Jak jsem ale uvedla na začátku, nejbezpečnější je pečlivě zvážit, zda je partner opravdu vhodným partnerem do třicetiletého finančního závazku – a pokud máte sebemenší pochybnosti, do ničeho takového se vmanipulovat nenechte.