Odečíst, nebo neodečíst?
Takovou otázku si mohou pokládat všichni, kteří svoji hypotéku refinancují podruhé, ale chtějí ušetřit na daních odečtem úroků z úvěru na bydlení. Nedávno se totiž ukázalo, že správná interpretace zákona o dani z příjmů dovoluje daňovou uznatelnost úroků z úvěru na bydlení pouze při prvním refinancování. To druhé a každé další se považuje v podstatě za splácení půjčky. Že je takový výklad správný, potvrdilo také samo ministerstvo financí.

„Úroky z úvěru použitého na splacení úvěru, kterým bylo refinancováno splacení původního úvěru, již odčitatelné nejsou, protože tento titul neodpovídá vymezením pro bytovou potřebu dle taxního výčtu bytových potřeb uvedené v zákoně o daních z příjmů,“ uvádí oficiální stanovisko ministerstva.
Hrozí sankce Ne každý ale s tímto výkladem zákona souhlasí. „Pokud při refinancování jde zase o hypotéku, která se vztahuje na bytové potřeby, pak nevidím jediný důvod, proč by uvedené úroky neměly být odečteny,“ míní daňový poradce z Moravskoslezského kraje, který si ovšem nepřeje být jmenován. Při takovém jednání je ale důležité myslet také na to, že za nedodržení pravidel hrozí trest.
„V případě neoprávněného snížení základu daně o výši úroků z úvěrů správce daně doměří daňovou povinnost a dále stanoví sankci. Samozřejmě je jako u každého případu možné požádat o prominutí daně a příslušenství daně,“ upozorňuje Radek Ležatka z oddělení komunikace Ministerstva financí ČR. Podle jeho slov ale ministerstvo v současné době žádnou změnu nepřipravuje. Přitom by ale nešlo o žádnou náročnou novelizaci, ale jen o záměnu jednoho písmena v původním znění. K nedorozumění nedošlo záměrně, spíše se jednalo o neúmyslnou chybu.

Kolik je refinancovaných hypoték? Známe jen odhady
Refinancovat hypotéku – tedy vzít si úvěr od jiné banky a tím splatit stávající úvěr, je v současné době velmi populární.
„Roste totiž počet hypoték, kterým končí fixační období podruhé potřetí. Navíc důvodů, proč lidé refinancují, je víc – nejde jen o výši úrokové sazby. Motivace některých klientů refinancovat je tedy značná,“ předpokládá Petra Horáková Krištofová z Asociace hypotečních makléřů.
Podle odhadů asociace bylo například v loňském roce refinancováno asi jedenáct tisíc hypoték.
Kolik z nich se vztahovalo ke druhému refinancování, je však ve hvězdách. Stejně tak neexistují přesné údaje, v kolika případech – či zda vůbec – k refinancování hypotéky více než jednou dochází.
„Osobně jsem se s tím nesetkal, nicméně si myslím, že v určitém procentu případů to tak bude,“ míní Roman Scherks ze společnosti Partners.

Pozor na refinancování překlenovacím úvěrem
V realitě je ale téměř nemožné, aby finanční úřady přišly na to, zda jde o první, druhé či třetí refinancování. Všechny příslušné doklady (smlouvu o úvěru, doklady k nemovitosti apod.) předává plátce daně finančnímu úřadu pouze při prvním odečítání úroků a v dalších letech předává jen potvrzení o zaplacených úrocích.

„K daňovému přiznání plátce daně každý rok přikládá přílohu o zaplacených úrocích, z čehož není hned jasné, zda jde o první, nebo druhé refinancování. Žádná zvláštní evidence se nevede. Pouze v případě, že nastane nějaká pochybnost o správnosti údajů, může dojít k důkladnější kontrole. Nemohu tedy vyloučit, že k uplatnění úroků došlo při druhém či dalším refinancování,“ konstatuje Vanda Kalová z Finančního úřadu Plzeň. Finanční úřad totiž při kontrole, pokolikáté je úvěr refinancován, hlavně zajímá, zda je skutečně využíván na bytové účely, tedy zda nemovitost vlastník využívá k vlastnímu bydlení.

Pozor by si ale měli dát také ti, kteří úvěr refinancují překlenovacím úvěrem. Omezení se ale nevztahuje jen na druhé a každé další refinancování, ale šanci odečíst si úroky z hypotéky nelze také v případě, že hypotéku někdo refinancuje právě překlenovacím úvěrem.

Formulace škodí i bankám
Mnoho odborníků podrobuje „nedorozumění“ v zákoně kritice a jsou pro nápravu. Jedním z argumentů je, že pokud lidé nebudou mít možnost refinancovat hypotéku více než jednou, přijdou o možnost svobodné volby vybrat si takový bankovní ústav, který jim nabídne výhodnější podmínky či jiný hypoteční produkt. Špatná zákonná formulace může na jedné straně sice vypadat, že je nakloněna na stranu bank, které si tak udrží klienty, ale ve skutečnosti by také banky přišly o šanci získat zákazníky nové.

„V době, kdy zákon vznikal, se o refinancování prakticky vůbec nehovořilo. Každý klient by měl mít právo si odečíst úroky vždy – bez ohledu na to, pokolikáté hypotéku refinancuje,“ zdůrazňuje Petra Horáková Krištofová.