„Osm z deseti Čechů sní o bydlení ve vlastním rodinném domě, kde bude dostatek místa pro soukromí každého člena rodiny, ale zároveň i prostor pro setkávání se s širší rodinou a přáteli. Přitom z našeho výzkumu vyplývá, že pouze pětina z nás bydlí tak, jak by si představovala,“ komentuje jeden z hlavních výsledků průzkumu Jan Sadil, předseda představenstva a generální ředitel Hypoteční banky. Jakkoliv vám to může připadat maloměšťácké a možná trochu přízemní, průměrný Čech a Češka skutečně sní o vlastním rodinném domku, v němž má každé dítě svůj vlastní pokoj a zdobí ho terasa, krb a bazén. Muži by ve svých snech pak tento domek nejraději postavili u lesa. A navíc jedna dobrá zpráva, v blízké budoucnosti nehrozí řádný hromadný exodus Čechů do zahraničí. Tři čtvrtiny z nás totiž chtějí bydlet v České republice a jen 8 % sní o bydlení za hranicemi.

 

„Další věc, která nás v odpovědích skutečně zaujala, je, že nemáme rádi velké změny. Pokud jsme podstatnou část života prožili ve velkém městě, rádi bychom v něm zůstali i nadále. A naopak jestli jsme vyrostli tam, kde dávají lišky dobrou noc, chceme i do budoucna bydlet na poklidné vesnici,“ uvádí Jan Sadil. „Češi jsou v tomto ohledu obecně velmi konzervativní, a to i v porovnání s jinými evropskými národy. Obecně se velmi neradi stěhujeme, i když mladší generace je v této otázce přece jen již o něco flexibilnější,“ vysvětluje překvapivé výsledky výzkumu sociální psycholožka Marta Boučková.

 

Nejde nám ale jen o formu, oblast a místo, i samotné vybavení je dalším velkým tématem našich snů. Zařízení domu považuje za důležité plných 75 % Čechů, naopak prostředí a sousedy řeší pouze necelých 40 %. Čím to je, že je pro nás důležitější krb a bazén, ale už nás tolik nezajímá, koho budeme mít za plotem či jaká je v okolí občanská vybavenost? „Dnešní doba přílišné pospolitosti nepřeje. Spíše než dobrými vztahy se obklopujeme věcmi, kterými dáváme svému okolí tak trochu najevo své společenské postavení. Pro řadu lidí představuje jejich dům včetně onoho bazénu a krbu ukázku toho, co v životě dokázali,” doplňuje Marta Boučková. Mimochodem, když už je řeč o bazénech: na českých zahradách jich je už více než 250 000 a jejich počet každým rokem o několik desítek tisíc roste. V rámci Evropy dokonce patříme mezi země s nejvyšším počtem bazénů na 100 000 obyvatel.

 

Najdou se ale samozřejmě i tací (20 %), kteří se raději přestěhují do vlastního bytu. Obvykle se jedná o mladé a bezdětné Čechy, kteří vystudovali vysokou školu a rozjíždí zrovna svoji pracovní kariéru, a také o obyvatele větších měst. „Není bez zajímavosti, že lidé toužící po bytě požadují, aby se z něj co nejrychleji dostali do práce a za zábavou. Naopak ti, kteří chtějí bydlet v rodinném domě, oceňují, že budou mít konečně místo pro odpočinek a prostor, kde se budou moci setkávat s rodinou a přáteli,“ doplňuje Jana Wolfová, ředitelka marketingové komunikace Hypoteční banky, a její slova potvrzují i výsledky výzkumu. Všichni respondenti se shodují v tom, že ideální bydlení by mělo být především místem, odkud to mají blízko do přírody, ať už ve formě zahrady, nebo lesa, kde mohou relaxovat.

 

Průzkum však zároveň odhalil, že více než polovina Čechů nebydlí podle svých představ. Avšak i přes to, že současné bydlení zcela neodpovídá jejich snům, je téměř 70 % lidí se svým současným bydlením spokojeno. „Spousta z nich se může nacházet v jistém přechodném období. Například mladý pár těsně po skončení vysoké školy sice bydlí v malém pronajatém bytě, ale ví, že je to jen na několik let. Až se vypracují nebo se rozhodnou založit rodinu, s největší pravděpodobností se přestěhují do lepšího. Takže to neřeší a naopak si užívají aktuálních výhod: třeba právě dobré dostupnosti do práce a oblíbených restaurací či klubů. Naopak manželé ve středním věku možná čekají, až jejich děti vylétnou z hnízda, a pak si pořídí menší bungalov na stáří,“ dodává Marta Boučková.

 

Poznámka: Průzkumu Hypoteční banky se zúčastnilo celkem 701 respondentů a respondentek ve věku 25 až 45 let. Realizoval se v průběhu dubna 2013 kvantitativní i kvalitativní metodou šetření a spolupracovala na něm agentura Ipsos.