Konkrétně: Úrokové sazby z hypoték se dostaly tak nízko, že se blíží úrovni inflace, jaká tu během několika let bude - mezi 3 a 4 procenty. Když si tedy půjčíte na koupi bytu, v ideálním případě nic nepřeplatíte. Úroky budete totiž platit v inflací znehodnocených, levnějších penězích.
Byt zadarmo

Ještě kouzelněji to však vypadá, když si uvědomíte, že byste mohli koupit byt jako investici. Dnes na hypotéku koupíte byt za 2 miliony a rozhodnete se ho splácet 30 let. Pak může být měsíční splátka i pod 10 000 Kč, což je přibližně tolik, kolik budete každý měsíc dostávat na nájemném! Za třicet let tedy budete mít celý pěkný byt, který vás nestál ani korunu - a když budete obratní, nájemné může být dokonce vyšší než splátky hypotéky...
Musí v tom být nějaký háček? V jistém smyslu ano. Musíte mít na začátku aspoň nějakou hotovost, protože hypotéka na 100 procent ceny kupované nemovitosti by už nebyla tak výhodná. Ale ti z vás, kteří hotovost máte: proč čekat, když jinak je situace na trzích tak nejistá a turbulentní?
Jinak v tom opravdu háček není! Ale paradoxně, právě v tomto faktu se zároveň skrývá velká tragédie. Zamyslete se: proč hypoteční banky poskytují tak nízké sazby, že se jim to skoro ani nevyplácí? To je konkurence tak velká? Kdepak, ony totiž půjčují peníze, které si samy půjčily - a ještě levněji. Kdo by proboha půjčoval peníze za nižší sazbu, než kolik činí inflace, a dobrovolně se tak okrádal? Česká národní banka. Už více než rok a půl půjčuje za 0,75 procenta, což je méně, než činí inflace. Dostane zpět méně, než kolik půjčí. Proč to dělá? Oficiálně proto, aby podpořila hospodářství: jsme v krizi. Lidé se bojí, co bude, a tak nechtějí půjčovat svoje úspory. A málo utrácejí. Ale podniky potřebují úvěry na svůj provoz, potřebují odbyt pro svoje výrobky. Natiskneme tedy peníze a levně jim je půjčíme. Co na tom, že na tom účetně proděláme! Hlavně že se bude zase vyrábět a utrácet! Však uvidíte, jak poskočí HDP!
Tahle pohádka však má zásadní vadu, kterou se snažíme studentům vysvětlit již na základních kurzech: nevyrábí se z peněz, ale z reálných zdrojů (surovin, strojů, půdy, lidské práce). Nepůjčují se tedy peníze, nýbrž reálné zdroje -za vypůjčenými penězi vizte zdroje, které si jde dlužník ihned koupit. Je těchto zdrojů víc, když se natiskne více peněz? Je více uhlí, více lesů, více lidí? Ani náhodou. Zdrojů je stejně, pouze se přesouvají do jiných rukou.
Prvními jsou banky, druhými jejich klienti. Ostatní se mohou jen dívat, jak „v zájmu stability finančního systému“ banky, které špatně investovaly, nekrachují, ale získávají zadarmo „potřebnou likviditu“. Dívají se, jak se odvětví, která byla před krizí uměle podpořena, nezmenšují a nekrachují (aby se reálné zdroje přesunuly do perspektivnějšího využití), ale dostávají nové záchranné úvěry.
A aby bylo ještě hůř, větší množství peněz na stejné množství reálných zdrojů se brzy začne projevovat v rostoucích cenách. Více peněz v oběhu totiž znamená více lidí, kteří si chtějí něco koupit -ale protože množství reálných výrobních zdrojů se natisknout nedá, přetahovaná o ně logicky vyústí v nárůst jejich ceny. Takže ti, kteří nebyli u zdroje, jsou pak biti podruhé. Nejenže nedosáhli na levné peníze, ale ještě se jim vše zdražuje.

Zkratka nefunguje

Hospodářský růst se tím nevykouzlí. Ten přichází ve chvíli, kdy lidé spoří, kdy reálné zdroje nespotřebují, ale investují a díky tomu roste produktivita práce, takže můžeme časem vyrábět více, kvalitněji a levněji. Žádná zkratka nefunguje. Když centrální banka tiskne peníze a půjčuje je za směšné sazby, pak naopak motivuje jen k utrácení; ne k tvorbě hodnot, ale k soutěži o to, kdo si (již hotové) hodnoty dokáže rychleji pořídit.
Nekončeme pesimisticky. Na všem špatném se dá najít něco (sobecky) dobrého. Takže buďte u zdroje a snažte si půjčit levné peníze! (A udělejte to brzy, úrokové sazby už začínají růst.) Když už své politické zástupce nemůžete přimět přestat poškozovat hospodářství, tak aspoň ať na tom netratíte...

Růst přichází ve chvíli, kdy spoříme a reálné zdroje nespotřebováváme, ale investujeme. "

O autorovi| Miroslav Svoboda, ekonom, VŠE Praha