Řekněte mi na úvod, proč Česká Insurtech Asociace? Jak to celé vzniklo?

Jirka: Ta fáze digitalizace v pojišťovnictví přišla opravdu mnohem později než tomu bylo u jiných odvětví zejména v bankovnictví. To s sebou nese ohromné příležitosti, které však jsou třeba více či méně potřeba aktivně prosazovat. A na trhu pojišťovnictví je mnoho a mnoho subjektů od pojišťoven, přes zprostředkovatele, až po drobné start-upy kteří se snaží využít tuto vlnu technologií v pojišťovnictví, vlnu InsurTech. Přicházejí tak s novými produkty, vlastnostmi, distribučními kanály, business modely, procesy, a jinými. Tím samozřejmě čelí mnoha nástrahám, ale i příležitostem. My jsme tuto oblast insurtech chtěli sjednotit a jednostranně podporovat a aktivně prosazovat příležitosti, které InsurTech přináší. Na druhé straně v té jednotnosti, vlivem sdílení zkušeností a znalostí se snáze čelí nástrahám. Máme v asociaci za cíl podporu a rozvoj prostředí pro digitalizaci a inovací v pojišťovnictví.

Jak vlastně vypadá dneska InsurTech? Jakou má podobu? Co si pod tím může laik představit?

Robert: V současnosti mají digitální technologie v pojišťovnictví mnoho podob. Na jedné straně pojišťovny, distributoři, ale i další hráči díky technologiím digitalizují, automatizují, nebo jinak inovují své procesy. Snižují tím tak své náklady a chybovost, a celkově zrychlují a zefektivňují stávající, možná až zastaralé, procesy. Na straně zákazníka přinášejí digitální technologie nevšední uživatelský zážitek a komfort. Například v podobě uzavření pojistné smlouvy z pohodlí domova, okamžité likvidace pojistné události nebo při používání chytrých hodinek podporující zdravý životní styl umožní snižování výše pojistného.

Vidíte ještě někde potenciál, kde by se digitalizace dala vůbec uplatnit?

Jirka: No samozřejmě! Další evoluci vidíme v Open Insurance. Open Insurance je volně přeloženo jako otevřené pojišťovnictví, vychází z takzvaných otevřených dat, z anglického termínu Open Data. A Open Insurance představuje zpřístupnění a využití dat v sektoru pojišťovnictví, a to jak ze strany podnikatelů, jako jsou pojišťovny, třetím stranám, tak ze strany veřejných orgánů třetím stranám, zejména pak pojišťovnám nebo pojišťovacím zprostředkovatelům. 

Robert: „Já jen doplním. Nezapomeňme, že klienti, jako subjekty osobních údajů mají již dnes právo na přístup ke svým osobním údajům nebo právo na jejich přenositelnost, tedy aby k nim získal přístup další správce“.

I tak se to ale zdá být poměrně revoluční přístup v oblasti poskytování soukromých dat.

Robert: Vůbec nejde o nic revolučního nebo radikálního. Zpřístupnění dat klientů třetím stranám již několik let funguje v oblasti platebních služeb, kdy aplikace třetích stran formou takzvaných APIs mohou za předpokladu souhlasu klienta a dodržení přísných bezpečnostních opatření, zobrazovat zůstatky na účtech případně zadávat pokyny k platbě. Klientovi tak odpadá potřeba mít několik platebních aplikací, ale má v mobilním telefonu naistalovánu jen jednu, ze které zatím jen v omezené míře spravuje všechny své platební účty.

Jirka: A vlastně obdobně by zpřístupnění dat mohlo fungovat i v pojišťovnictví, kdy by klient mohl mít náhled na všechny pojistné smlouvy v jedné aplikaci bez ohledu na pojišťovnu, u které má pojistnou smlouvu uzavřenou a z této aplikace tyto smlouvy pak spravovat, jako například hlásit pojistné události, předávat nebo zpřístupňovat informace o sobě, upravovat pojistné krytí, limity a podobně. Domníváme se, že pojišťovnictví půjde do určité míry ve šlépějích otevřeného bankovnictví.

Takže to bylo zpřístupnění dat ze strany pojišťoven třetím stranám. A jak si konkrétně mám představit zpřístupnění ze strany veřejných orgánů?

Robert: Vezměme si například údaje o klientovi z oblasti sociálního zabezpečení, které by byly pojišťovně na dálku zpřístupněny přímo, na místo papírového potvrzení, v podobě rozhraní umožňujícího automatické zpracování údajů, například při pojištění pracovní neschopnosti. V současnosti v případě nemoci musí klient k lékaři, který vystaví neschopenku. Za předpokladu, že jde o e-neschopenku jsou informace v elektronické formě zaslány zaměstnavateli a zároveň České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ). Pokud si klient při návštěvě lékaře vůbec vzpomene, že má toto riziko kryté pojištěním pracovní neschopnosti, tak lékař musí vyhotovit další potvrzení, tentokrát pro pojišťovnu. Pokud by ze strany ČSSZ byly údaje v elektronické podobě zpřístupněny třetím stranám na základě souhlasu klienta uděleného pojišťovně, pak by stačilo jít k lékaři a díky provázanosti systémů e-neschopenky a digitalizaci celého procesu by v několika vteřinách mohly být údaje o pracovní neschopnosti následně poskytnuty pojišťovně, čímž by došlo k značnému urychlení při výplatě pojistného plnění. Za podmínky automatizace procesu na straně pojišťovny by již při východu z ordinace klientovi mohla přijít notifikace do mobilu o výplatě a výší pojistného plnění z pracovní neschopnosti namísto několika dní či týdnů.“

Jirka: Postup, který popisuje Robert, není ze strany pojišťovny nějaký exces, ale jde jen o způsob, jakým se údaje tak jako tak dostanou do její dispozice. V současné době předávání údajů nemá jednotný formát ani formu, takže proces vyřízení pojistné události musí probíhat manuálně. Bez zapojení veřejné správy bohužel nelze usnadnění na základě automatizace realizovat. Digitalizace a automatizace celého procesu nemá jen pozitivní vliv na zákaznickou zkušenost, ale mohla by přinést značné úspory do státního rozpočtu, snížit administrativní zátěž na straně lékařů, kteří by tak více času mohli věnovat svým pacientům, a v konečném důsledku by pojistné produkty mohly být levnější a dostupnější více klientům.

Vidím win-win v mnoha ohledech. Proč tedy ještě otevřená data nejsou součástí pojišťovnictví?

Robert: Tak zaprvé zde nebyla zatím vyvolána smysluplná diskuze s veřejnými orgány týkající se této možnosti anebo i jiných use case, a za druhé při slovech „zpřístupnění a otevřená data“ mohou někteří klienti mít obavy, zejména ze zneužití nebo úniku informací. Klienti si však často neuvědomují, že již dnes jejich údaje jsou uchovávány v papírové podobě anebo na elektronickém úložišti, které je decentralizované a nejsou ani vytvořeny jednotné formáty nebo rozhraní pro přenos informací, takže jejich údaje mohou být předmětem úniku či zneužití, například přeposíláním e-mailů nebo kopírováním papírových dokumentů. Podstatné je však zabezpečení těchto dat a současné řízení přístupových práv k údajům klienta.

Jirka: Troufáme si říct, že díky vytvoření jednotného rozhraní pro předávání informací a sjednocení formátu či sktruktury předávaných údajů by mohlo dokonce dojít k vyššímu standardu zabezpečení, než je tomu doposud za předpokladu šifrovaného přenosu a jasných pravidel přístupu k těmto údajům.

Takže to zase taková překážka být nemusí? Jde spíš jen o osvětu, nebo se pletu?

Jirka: Přesně tak. Možnosti otevřeného pojišťovnictví je nutné přiblížit samotným zákazníkům, aby se mohli rozhodnout, zda této příležitosti využijí. Vždy hlavně bude jen na konkrétním člověku, do jaké míry využije digitální technologie, umožní digitalizaci a automatizaci ovlivňovat své rutinní činnosti a do jaké míry tyto procesy automatizaci zpřístupní. Žijeme v digitální době, máme k dispozici potřebné nástroje a technologie, zákonné požadavky nás nijak výrazně neomezují, a ochota transformovat omšelou podobu pojišťovnictví, jak jí známe desítky let je obrovská, a to ze strany všech účastníků. Procházíme digitální evolucí v nejrůznějších oblastech života a bylo by velmi zpátečnické tomuto pokroku bránit.

Jiří Vataha a Robert Šimek, foto: Iva Kohoutová