Neplatíš - zaplatíš

Zatímco hypoteční krize se České republice vyhnula a problémy s nesplácením úvěrů nejsou tak dramatické, přesto se delikvence klientů bank mírně zvyšuje. Že banky prodávají externím firmám nesplácené spotřebitelské úvěry není novinkou, ale prodej hypoték zatím ve velkém nenastal. Až do minulého měsíce, kdy se v elektronické aukci objevil větší objem nesplácených hypoték od Hypoteční banky.

"Od okamžiku prodlení začíná u většiny typů smluv běžet lhůta, po jejímž uplynutí vám akutně hrozí výpověď smlouvy ze strany věřitele pro neplacení. Tato lhůta je dle typu smlouvy od jednoho do šesti měsíců. Je ve vašem zájmu udržet smlouvu ‘na živu‘, což znamená komunikovat s věřitelem a hlavně umořovat vzniklý nedoplatek," píše Kamil Kavka, provozní ředitel firmy M.B.A. Finance. "Pokud zůstáváte i nadále nečinní, dočkáte se vypovězení smlouvy a zesplatnění dluhu. Zesplatněním se rozumí povinnost uhradit celý dluh jednorázově," varuje Kavka.

Hypoteční banka však není jediná, i Raiffeisenbank přeprodává nesplácené úvěry inkasním společnostem a nově začala prodávat i nesplacené hypotéky. Zároveň však chce zkusit vlastní cestu a vybudovat speciální odbor banky, který bude řešit vymáhání pohledávek a skupovat nesplácené úvěry jiných společností. "Trh s úvěry po splatnosti je ohromně zajímavým trhem. Současná doba tomu nahrává a brzy dojde k přerozdělování majetku. Říká se, že k tomu dochází jednou za 50 let," prozradil Lubor Žalman, generální ředitel Raiffeisenbank na setkání s novináři, a prozrazuje, že Raiffeisenbank chce postavit svoji divizi vymáhání pohledávek. Problém je totiž v tom, že mnoho inkasních společností nemá hotovost na koupení úvěrů po splatnosti.

Proč se banky zbavují problémových úvěrů prodejem inkasním společnostem? Někdo by mohl očekávat, že banka přece pohledávku měla vymáhat sama až do případného splacení. A určitě by tento postup byl pro klienta příjemnější cestou. Nicméně, předmětem bank nebo jiných úvěrových společností není vymáhání pohledávek, nýbrž spíše půjčování financí, provádění bankovních operací a snaha pomoci klientovi k dalšímu zisku. Specialisty na inkaso jsou převážně soukromé společnosti disponující sítí smluvních partnerů. Mezi ně patří „hodní“ i „zlí“, vymahači pohledávek, exekutoři a jejich výkonní pomocníci nebo „nepříjemní“ lidé, kteří v mezích legislativy budou neustále dlužníkovi připomínat jeho závazek.

Nesplácení úvěrů kopíruje nezaměstnanost

"Nesplácení úvěrů přímo úměrně kopíruje nezaměstnanost," říká Žalman. Běžný klient banky nemá důvod úvěr nesplácet, nejde-li o úvěrový podvod. Ale jakmile přijde o práci, většinou dochází prvotně k přerušení splácení úvěru oproti jiným výdajům. V případě hypoték je však situace stabilní, protože bydlet chce každý a nikdo nestojí o to, aby přišel o střechu nad hlavou.

Dluh jsou někdy dobře uložené (a úročené) peníze

Ale nemusí být hned zle, aby přišel rovnou exekutor. Vymáhání pohledávek je poměrně výnosná činnost, zvláště jde-li pohledávku u člověka střední třídy. Majetní občané mají dluhy zpravidla jen minimální a jsou většinou schopni je uhradit prodejem svých aktiv nebo pasiv. Nemajetní občané žijící jen díky sociálním dávkám jsou také v klidu, protože jim není co vzít. A tak nějak se u nich už počítá s tím, že v životě už dluh nesplatí.

Před vážným problémem však stojí občan střední třídy. Má svůj stabilní příjem, často rodinu, vyhlídky na důchod, snahu splácet. Rozhodně chce pracovat a zařadit se do fungující společnosti. Inkasní firmy toto dobře vědí a dlužník pocházející ze střední vrstvy je pro ně ideální klient, na kterém se mohou ukojit. Ne, nelitujme ho, dluhy si nadělal dobrovolně a věděl, do čeho jde. Věřitel má legitimní nárok na vrácení půjčených peněz. Problém je, že málo lidí střední vrstvy si uvědomuje snadnou zranitelnost při nesplácení úvěrů. Přitom přeprodaný nesplácený úvěr není u občana střední třídy špatný obchod: zpravidla je vždy co vzít z jeho platu až do výše životního minima. A až jednou dlužník bude v důchodu, začne se mu zbytek nesplaceného dluhu strhávat z důchodu. Za pár desetiletí jsou úroky (stále se generující) natolik vysoké, že stačí na život o životním minimu až do konce života. Rozumějte, důchodce pak víc nedostane.

Mezi lidmi se často hovorově říká, že při půjčení 50 milionů korun a jejich nesplacení se jen málokdy něco stane dlužníkovi, zvláště firemnímu. Zato půjčených a nesplacených pár desítek tisíc korun umí ze života udělat peklo. Podstata je stejná, kdo peníze půjčil, využije všech možností, aby je získal zpět. Když možnosti neexistují, půjčku odepíše. Pokud snaha na vrácení je, jistě se o ni věřitel nepřipraví.

Oddlužení je sice cestou, ale jen pro ty, co na něj dosáhnou. Opatrně proto při sjednávání půjček. Nabídnuté peníze umí později zlomit vaz. Více: Soud mi zamítl oddlužení. Co mám dělat?

Finanční skupina ING vyklízí pole na trhu

Téměř nevěrohodně zněla zpráva agentury Reuters, která citovala generálního ředitele ING Jana Hommena. Během následujících až 5 let chce nizozemská ING vycouvat z 10 zemí, kde působí. Nyní podniká celkem ve 48 zemích. Prodejem aktiv by měla získat až 8 miliard eur, cituje Reuters Hommena.

Česká a Slovenská republika však na černém seznamu ING nejsou, proto klienti pojišťovny, penzijního fondu, banky nebo investiční společnosti, ve kterých ING působí, nemusejí mít obavy z prodeje novému majiteli. Rovněž v sousedním Polsku se aktivity ING nezmění. Je to logické, jde o kvalitní trhy, které skupině ING vydělávají zajímavé peníze.

Snižování nákladů, které provází celou finanční krizi, tak dává šanci dalším hráčům na trhu, kteří si rádi rozeberou klienty jiných společností. Například v Německu předala své klienty Francouzům Citibank a stáhla se z německého trhu. Jak definoval krizi jeden významný pražský bankéř, "jde o návrat k normálu". Trh se pročistí a přežijí ti nejsilnější.