Lidé se sice i nadále zadlužují, ale méně a s větším rozmyslem. Mnohem složitější situaci má dnes ten, kdo potřebuje navíc sehnat spoludlužníka nebo ručitele. Vždy to však není nutné. Banky už půjčí bez zajištění i 600 tisíc.
Tuzemské banky nabízejí širokou škálu spotřebitelských úvěrů. Často v reklamách slibují vysoké částky bez toho, že bude nutné shánět ručitele či zajistit dluh zástavou nemovitosti.
Ovšem podmínky nenabízejí všechny stejné a realita se od reklamních sloganů mnohdy liší. Samozřejmě je banka vstřícnější k žadateli, který je zároveň jejím klientem. Má totiž přehled o jeho finanční historii a bonitě.
Pokud však, ať už z jakéhokoliv důvodu, nedosáhnete na vysněnou částku bez požadavku banky na další zajištění návratnosti vypůjčených peněz, nezoufejte. Nejčastěji si "řekne" o spoludlužníka, ručitele, vinkulaci pojištění, zástavní právo k pohledávce z vkladu či nemovitosti. Můžete se ale setkat i s blankosměnkou. Spoludlužník obvykle doplňuje chybějící příjem žadatele
Nejjednodušší bývá, zejména v případě, kdy není příjem žadatele dostatečný (nebo jiné skutečnosti velí bance žádost o úvěr zamítnout), nabídnout věřiteli spoludlužníka. Tedy osobu, která se zaváže, stejně jako žadatel, budoucí hlavní dlužník, vypůjčené peníze bance řádně a včas vrátit. Často je to druhý z manželů či jiný rodinný příslušník.
Jeho role, zvláště nemá-li přímý zájem na půjčce, je ovšem nevděčná. Jestliže hlavní dlužník přestane plnit své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, je právě na spoludlužníkovi, aby splácel dluh za hlavního dlužníka. Navíc při žádosti o další úvěr bude v nevýhodě znovu. V hodnocení jeho schopnosti nový úvěr splácet musí totiž banka či jiný finanční ústav zohlednit i splátku jiného dluhu. Není přitom rozhodující, zda úvěr skutečně splácí on nebo pouze hlavní dlužník.
Banky hodnotí ručitele stejně jako žadatele o úvěr
Ručitel na sebe bere vždy písemným prohlášením povinnost vůči věřiteli (bance) uspokojit dlužníkovu pohledávku, jestliže tak neučiní dlužník. Vzhledem k tomu banka hledí na ručitele stejně přísně jako na dlužníka. Hodnotí jeho příjem a žádá i předložení stejných dokladů. Ručitel musí rovněž vyhovět shodným kritériím (např. trvalý příjem alespoň po dobu trvání závazku, předdůchodový věk apod.).
Pokud je ručitelů v jediném závazku víc, ručí každý z nich za celý úvěr. Osloví-li banka s žádostí o plnění pouze jednoho z nich, je pak na ručitelích, aby se vzájemně vypořádali.
Na rozdíl od spoludlužníka dává ale ručiteli zákon, konkrétně občanský zákoník, oprávnění požadovat na dlužníkovi náhradu za jeho plnění. Může se pak soudně domáhat vrácení peněz, které byl nucen vynaložit na splacení dluhu, který nebyl jeho. Banky nicméně od tohoto způsobu zajištění poskytnutého úvěru ustupují. Zástavní právo k pohledávce z vkladu či k nemovitosti má totožná pravidla
Hojně využívaným způsobem, jak zajistit návratnost vypůjčených peněz, je zástavní právo k pohledávce z vkladu či k nemovitosti. Zástavní právo k pohledávce je žádáno spíše u nižších úvěrů, u částek vyšších (obvykle nad 500 000 korun) nahrazuje zástavu pohledávky zástava nemovitosti. Pak se hovoří spíše než o spotřebitelském úvěru o tzv. americké hypotéce.
Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením písemné smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného. Nutnou podmínkou je přesné určení a srozumitelné označení zajišťované pohledávky. Zástavní právo k pohledávce je podle zákona účinné doručením písemného oznámení, nebo tím, že věřitel prokáže vznik zástavního práva. Banky ho uplatňují například u termínovaných či spořicích účtů.
Zástavní právo k nemovitým věcem vzniká vkladem do katastru nemovitostí, případně zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky. Vždy ovšem na základě uzavřené zástavní smlouvy, tj. mezi bankou a zástavním dlužníkem.
Pokud pak pohledávka zajištěná zástavním právem není splněna včas (nebo jen zčásti, příp. nebylo splněno její příslušenství), má zástavní věřitel (banka) právo na uspokojení své pohledávky ze zástavy. S blankosměnkou se setkáte spíš výjimečně
Směnka je další z variant zajištění úvěru a v našich bankách na ni narazíte výjimečně. Vždyť mezi deseti sledovanými bankami ji užívají pouze dvě, a to v podobě tzv. blankosměnky (směnky neúplné). Je to písemný doklad o finančním závazku, kterému však zcela záměrně a dočasně chybí v době vystavení některá z podstatných náležitostí (např. směnečná suma).
Nesmí to však být údaj, který by způsobil neplatnost směnky. Neúplnosti směnky si navíc musí být vědom jak její výstavce, tak nabyvatel. Právo na vyplnění blankosměnky uděluje výstavce v dohodě (ústní či písemné), a to prvnímu nabyvateli.
Jistotu úhrady směnkou potvrzené částky zvyšuje tzv. avalista, tj. další osoba, která se zaručí za splnění závazku. Je to obdoba ručitelského závazku.
Blankosměnku banka vyplní a uplatní v případě, že dlužník neuhradí svůj závazek/úvěr včas. Odmítne-li zaplatit, může se věřitel obrátit na avalistu. Není-li směnka ani jím zcela proplacena, obrací se věřitel na soud. Soudní řízení však v tomto případě je mnohem rychlejší a jednodušší než při využití jiných způsobů zajištění závazku. Vinkulaci pojistného plnění nežádají banky jen u hypoték
Zejména u vyšších úvěrů žádají banky zajištění v podobě vinkulace pojistného plnění. Vinkulovány bývají ve prospěch banky pojistky životní, úrazové, ale i pojištění nemovitosti. O vinkulaci je sepisována smlouva, v níž je vymezena banka jako osoba, které v případě pojistného plnění vzniká přednostní právo na uspokojení pohledávek.
Je-li například dlužník v prodlení se splácením a dojde k pojistné události, je z vinkulovaného pojistného plnění přednostně uhrazena dlužná částka úvěru a zbytek je vyplacen pojištěnému, nejčastěji dlužníkovi.