Beze změn v průběžném pilíři penzijního systému budou Češi narození v letech 1980 až 2008 platit na důchod několikrát víc, než kolik jim na něm pak stát vyplatí. Studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu doporučuje tyto náklady rozložit mezi více generací, včetně současných důchodců.

Bez důchodové reformy odvedou muži narození v letech 1980 až 2008 za svého produktivního života do státního penzijního systému trojnásobek částky, kterou pak vdůchodu dostanou od státu na penzi. Užen stejného data narození by to byl „jen“ dvojnásobek, kromě jiného proto, že se vprůměru dožívají vyššího věku. Studie Penzijní dluh: Břímě mladých, kterou vypracoval Ondřej Schneider zInstitutu pro demokracii aekonomickou analýzu (IDEA), varuje, že pokud se nezmění penzijní systém ani současné demografické trendy, nově narozené generace na tom budou ještě hůř.

Studie porovnává situaci vČesku, Maďarsku, Polsku, na Slovensku avEstonsku a sleduje dlouhodobé trendy sperspektivou desítek let.
Penzijní systém, jak ho známe, vychází z mezigenerační solidarity. Generace lidí v produktivním věku hradí penze důchodcům. Při rostoucím počtu penzistů a klesajícím počtu osob v produktivním věku je to ale stále větší problém.

Země si mohou vybrat ze dvou zel: buď je čeká značné mezigenerační přerozdělování peněz, při němž platí mladí na důchody dříve narozených, nebo velký skrytý dluh. Tento dluh představuje rozdíl mezi tím, kolik má stát vbudoucnu vydat na důchody a kolik peněz na ně ze sociálního pojištění(nebo jiné daně, podle názvosloví té které země), skutečně získá. Česko je v minusu a nic zatím nenasvědčuje tomu, že se to změní.

Jak velký skrytý dluh má zmíněná pětice zemí, najdete v tabulce. V ní je vyjádřený rozdíl mezi tím, o kolik více (případně méně) stát v procentech hrubého domácího produktuvydá na důchody, než získá na pojistném. Při kladném výsledku stát vydává na penze více, než získává zpenzijního systému, amá skrytý penzijní dluh. Když je výsledek záporný, platí stát na důchody méně, než vybral na pojistném. A jeho penzijní systém je v plusu.
Celkovou výši skrytého penzijního dluhu dostaneme, když sečteme výsledky obou pilířů (průběžného ireformovaného). Vněkterých zemích totiž proběhla penzijní reforma, která lidem umožnila vyvést část penězze státního pilíře do soukromých fondů.
Skrytý penzijní dluh je časem třeba vyrovnat– formou daní, které opět zaplatí mladá generace.

----------------------------------------------
1. pilíř (průběžný systém) 2. pilíř penzijního systému celkem
muži ženy muži ženy
Česko 6,1 49,2 – – 55,3
Estonsko 23,1 33,8 -1,9 1 56
Maďarsko 0,7 110 – – 110,7
Polsko 59,5 161 8,6 5,1 234,2
Slovensko 43 62,4 -14,7 -3,5 87,2
----------------------------------------------

Poznámka: Kvůli odhadu výše dluhu v dnešníchhodnotách je dluh diskontován 2% asrovnán s nominálním HDP. Pramen: IDEA.

Mezigenerační přerozdělování peněz, tedy druhé zlo zmíněné studií, znamená, že mladí platí do sociálního systému víc peněz, než zněj vpenzi dostanou.Muži narození roku2008 (viz tabulku níž)do něj podle nyní nastavených pravidel odvedou297%–tedy téměř trojnásobek částky,kterou jim poté státvyplatí ve formě penze. U žen téhož ročníku je to 202,8%, více než dvojnásobek.

Nejlépe z porovnání vycházejí Poláci, kteří mají po penzijní reformě dostávat důchod podle toho, kolik státu zaplatili na pojistném. Jejich problémem ale zůstává zmiňovaný skrytý deficit penzijního systému, který mají naopak suverénně nejvyšší ze srovnávaných zemí.
Vzhledem kobřímu skrytému dluhu avelkému běžnému dluhu mnoha evropských zemí se pravděpodobně budou zpřísňovat penzijní pravidla: buď budou muset příští generace do systému odvádět více, nebo zněj méně dostanou.

Vlády se snaží proto penzijní systémy reformovat. Jak již bylo uvedeno, mohou zvyšovat odvody na důchod nebo jako Česko posunout datum odchodu do penze. Anebo se mohou chovat jako Polsko, Španělsko, Irsko či Lucembursko: zavřít oči. Podle Schneidera se jejich vlády problémem nezabývají a věří, že vše se vyřeší vbudoucnu. Nebo ještě přesněji: že řešení zbude na někoho jiného, kdo už prostě nebude moci oči zavírat. „VŘecku například před dvěma lety zjistili, že stávající penzijní systém není udržitelný aběhem dvou měsíců se radikálně změnil, očemž dlouhá léta vůbec neuvažovali,“ upozorňuje Schneider.

Každá vláda stojí tedy před otázkou, zda jako Češi hlásat brutální pravdu, že se věk pro odchod do důchodu může prodloužit na 70 ivíce let a penze mohou být nižší než dosud, nebo jako Poláci a Řekové nikomu nic „chytře“ neříci apak třeba za deset let spokerovou tváří tvrdit, že šlo omýlku v propočtech.

Český penzijní systém je jedním z nejméně zadlužených ve střední a východní Evropě, ale zároveň patří mezity snejvětším mezigeneračním přerozdělováním. V zájmu zmírnění této nerovnosti IDEA navrhuje jeho dílčí změnu.

Penze tvoří tzv. základní výměra a procentní výměra důchodů. Procentní výměra důchodu, která se u každého liší podle výše výdělku, by se podle návrhu IDEA dál financovala zpovinných odvodů. Základní výměra důchodů (ta je pro všechny stejná, nyní2230 korun) by však byla financována z daní, přesněji ze zvýšení DPHna 21,3 %. Na druhou stranu navrhuje IDEA zároveň snížit o 5,5 % sociální pojistné – tím by se prý zvedla poptávka po pracovní síle, a potenciálně tedy i kompenzovala část ztracených příjmů.

DPH platí všichni, mírně by se tak snížila mezigenerační nespravedlnost. Důchodci a lidé předdůchodového věku byli dosud podle Libora Duška z IDEA změn penzijního systému ušetřeni, přitom by se na nich mohlirovněž nějak podílet.

Člen IDEA, ekonom Jan Švejnar, upozornil i na některé další souvislosti, spojené s penzijním systémem a jeho reformou: Bohaté státy se stárnoucí populací se budou snažit přilákat mladé a schopné. Příliš vysoké zdanění práce nebo odvody na sociální pojištění pak podle Švejanra mohou skutečně vést k masovému odchodu mladých do zahraničí. Jakou důchodovou politiku si Česko může dovolit, tedy silně ovlivní i integrace evropského trhu práce.