Současný vývoj v zemích eurozóny vyvolává v souvislosti s řešením vládní dluhové krize a dohodnutým navýšením eurovalu řadu dohadů a nejistot ohledně budoucího vývoje a dopadů na bankovní sektor. Ačkoliv toto téma nyní denně plní titulky novin, z pohledu bankovního sektoru se nejedná o žádnou novinku. Vyplývá to i z průzkumu společnosti Ernst & Young, který analyzuje hlavní témata objevující se v komentářích k výsledkům hospodaření za první pololetí roku 2011 u sedmnácti významných evropských bank.
Mezi nejčastější společná témata patřily právě obavy z budoucího makroekonomického vývoje a z dopadu regulatorních změn a otázky dostatečné kapitalizace. Souvisejícím tématem, které však na rozdíl od výše jmenovaných mohou banky ovlivnit, pak byly ambiciózní plány na řízení a redukci nákladů a cílenější zaměření na skutečně klíčové strategické aktivity. Evropské banky se chtějí tímto způsobem připravit co nejlépe na horší časy a současný vývoj jim dává za pravdu.
Domácí banky: připravme se na rizika Domácí bankovní trh se oproti tomu donedávna těšil spíše příznivým zprávám. Česká národní banka oznámila v prvním pololetí roku 2011 dokonce další mírné zlepšení velmi silné kapitálové přiměřenosti českého bankovního sektoru. Rovněž likvidita českého bankovního sektoru je vysoká, když hodnota poměru rychle likvidních aktiv k celkovým aktivům bankovního sektoru v pololetí 2011 dosáhla 28 procent a poměr primárních vkladů k úvěrům se udržel na 132 procentech. Řecké státní dluhopisy držené domácími bankami a jejich související odpisy sice některým bankám snižují ziskovost, ale u žádné nepředstavují vážnější problém. Přes dobré výsledky se však i český bankovní sektor bude muset vypořádat s řadou rizik spojených se současným vývojem v eurozóně.
Budou dcery podporovat matky?
Předně drtivá většina českého bankovního sektoru je vlastněna zahraničními bankovními skupinami ze zemí eurozóny, které nyní prioritně řeší dodatečné nároky na kapitál či splácení dříve poskytnuté státní pomoci. Tato situace nepřeje tvorbě a prosazování jakýchkoliv jiných rozvojových strategických plánů, a to se samozřejmě dotkne i dceřiných bank v České republice. Naopak ziskové a stabilní české dcery jsou v těchto dobách důležitým zdrojem kapitálu pro některé jejich zahraniční vlastníky. Zisk českého bankovního sektoru je nadále stabilní a za první pololetí roku 2011 dosáhl 30,6 miliard korun.
Dá se očekávat, že nastanou tlaky na zrychlení kapitálových toků ve formě dividend směrem k mateřským společnostem a naopak pokles financování ze strany mateřských společností. Ačkoliv regulace trhu znemožňuje takové odčerpání kapitálu, které by ohrozilo stabilitu domácích bank, zvýšené požadavky zahraničních vlastníků mohou jít až na hranici, která bude znamenat v delším období omezení jejich investic a dalšího růstového potenciálu.
Řeší se, kam investovat Další hrozba je pak přímo spojena s dopady dluhové krize na ekonomiku eurozóny a její těsné propojení s domácí ekonomickou situací. Zpomalení růstu či případná recese v těchto zemích povede k okamžitému zhoršení domácí ekonomické situace. Jak ukázaly nedávno zveřejněné výsledky zátěžových testů provedených Českou národní bankou, český bankovní sektor by měl přestát i poměrně výrazný ekonomický pokles. Nicméně každé i mírné zpomalení má citelné dopady na ziskovost bank, ať už z důvodů nutnosti tvorby dodatečných opravných položek nebo nedostatku růstových investičních příležitostí.
V souvislosti s vládní dluhovou krizí řeší český bankovní sektor ještě další otázku – a sice kam investovat přebytečnou likviditu. Po ztrátových investicích do různých strukturovaných dluhopisů a ztrátách z mezibankovních obchodů při nedávné finanční krizi jsou nyní přehodnocovány i strategie týkající se investic do státních dluhopisů. Mnoho bank se v této souvislosti chce zaměřit na expanzi některých segmentů úvěrového portfolia. Vzhledem ke kapacitě českého úvěrového trhu, velmi silné konkurenci a současné ekonomické situaci jsou však i tyto možnosti omezené. Nedostatek vhodných investičních příležitostí může znamenat snížení ziskovosti, protože banka nenajde vhodné umístění pro přebytek depozit, ze kterých musí vkladatelům platit úrok.
České banky tedy řeší zprostředkovaně podobné problémy jako jejich zahraniční mateřské banky ze zemí eurozóny. Chtějí-li si udržet svou úroveň ziskovosti a zajistit dostatek zdrojů na budoucí rozvoj, budou pravděpodobně i ony nuceny hledat další rezervy a úspory v nákladech a soustředit se na oblasti se strategickou konkurenční výhodou, ve kterých mají šanci uspět.
Na druhou stranu český bankovní sektor může těžit z výhod domácího trhu. Těmito jsou zejména stále relativně nízká míra zadluženosti České republiky, domácí měna a nezávislá měnová politika a v neposlední řadě stále relativně nízká cena práce v kombinaci s výhodnou polohou země. To vše umožňuje tlumit dopady případné recese na českou ekonomiku a současně pomůže k rychlému nástupu oživení až se ekonomice eurozóny začne dařit lépe.

***

Jak ukázaly výsledky zátěžových testů provedených ČNB, český bankovní sektor by měl přestát i poměrně výrazný ekonomický pokles.

Bojí se Češi eura? Společnost Sanep uskutečnila koncem října průzkum mezi 9541 dotázanými. Výrazná většina z nich sdílí obavy z možných dopadů dluhové krize eurozóny na českou ekonomiku.